Abychom si mohli Platónův štít definovat, musíme do jeho ideového světa aspoň částečně nahlédnout. Platón měl v rámci ideje ideálního státu celou obec/společnost rozdělenou do tří stavů podle stupně duchovního rozvoje. Vládci, strážci a svobodné občanstvo. Nemůžeme však vzít do ruky Platónovu Ústavu či definici Ideálního státu a vše opisovat doslova. Jeho myšlenková nit nás pouze ideově vede k definování onoho štítu. I uvedeným pojmům a stavům musíme přiřadit časoprostorově odpovídající obsah. Za vládce si můžeme dosadit prezidenty a to i v neprezidentských systémech zastupitelské demokracie. Strážce pak nemůžeme vnímat jako nějaké válečníky, nýbrž jako strážce demokracie a strážce dodržování národního odkazu i duchovního směřování naplňující všechny hodnoty, na nichž daný stát stojí a padá. Strážci by pak měli být senátoři, ačkoli jimi dnes a tady nejsou a ani být nemohou.

Platónův předpis pro vládce a strážce

„Předně ať žádný nemá žádného jmění soukromého, leda co jest nejnutnější; potom ať žádný nemá takového bytu a hospodářských místností, kam by nemohl vejít každý, kdo by chtěl. Co se týče životních potřeb, pokud jsou nezbytné pro střídmé a statečné bojovníky, ať je dostávají v určité výměře od ostatních občanů jako mzdu za strážní službu a to na rok tolik, že by jim ani nepřibývalo, aniž by neměli málo; ať chodí ke společnému stolu a žijí pospolitě jako v poli. Co se týče zlata a stříbra, ať se jim řekne, že mají stále ve své duši božské zlato a stříbro od bohů dané a nepotřebují dále žádného lidského zlata… Jim jediným z obyvatelstva obce není dovoleno obírat se zlatem a stříbrem, ani se ho dotýkat, ani být s ním pod jednou střechou, ani se jím ověšovat, ani pít ze stříbra nebo zlata. A takto by jednak sami sebe uchovávali od zkázy, jednak by uchovávali od zkázy obec. Jakmile však budou mít sami svou vlastní půdu, své domy a peníze, budou místo strážců hospodáři a rolníky, ostatním občanům se stanou místo spojenců nepřátelskými pány, po celý život budou jen nenávidět a činit nástrahy, zatímco jiní budou nenávidět a činit nástrahy jim, a daleko více a silněji se budou bát nepřátel vnitřních než vnějších, až se pak posléze sami i ostatní občanstvo octnou na pokraji záhuby.“
Pro ilustraci nesmyslné slepé doslovnosti si uveďme i předpis, který sice patří k těm, které Platón v pozdějším díle sám zredukoval a upustil od nich, ale pro zajímavost a pobavení se hodí. Společné vlastnictví totiž podle jeho původního nekorigovaného návrhu mělo u strážců zahrnovat i ženy. Strážci neměli mít žádné manželky a zařízeno by to bylo tak, že: „…všechny tyto ženy by byly společné všem mužům, aby se žádná nestýkala pouze s některým a aby i děti byly společné, takže by ani otec neznal své dítě, ani dítě svého otce.“

Ochrana Platónovým štítem